Zajíčkova koleda

Za lesem pod strání,

zajíček uhání,

pomlázku má samou pentli,

koledníky schání.

Co bys chtěl ušáčku,

vejce jdou na dračku,

dám ti aspoň hrst perníčků

Do pestrého sáčku.

Smrt chodí po vsi,

má velký fousy,

už nemůže choditi,

musíme ji nositi,

od města k městu,

nesem nevěstu,

jestli nám nic nedáte,

tak vám ji tu necháme.

Ťuky, ťuky na vrátka

řeklo jaro voňavé,

otvíralo poupátka,

čáralo si po trávě.

Čáry máry načerveno,

nazeleno, nabílo,

všechno už je ustrojeno,

všechno už je obuto.

Všechno taje,

větřík hraje jarní písničku.

Slunce svítí

na jarní kvítí, jen malou chviličku.

Jméno mám sněžné,

jemné a něžné.

Netrhej kytičku Sněženku.

Já mám tašku, ty máš tašku.

To je důvod k oslavě.

Kdo má tašku, to je školák,

neškrábe se na hlavě.

Kdo by nešel do školy,

ten by na to doplatil.

Škrábal by se po hlavě ,

úplně by zhloupatil.

Co už umím (Fr. Hrubín)

Nejdřív ležím,

potom sedím,

lezu po čtyřech,

pak se vodím,

sama chodím,

nech mě mámo nech:

ať obejdu zahrádku,

vrátím se ti v pořádku.

Kruh je velké kolo auta,

Můj tatínek

Co ta očka vidí?

Vidí, vidí, lidi.

Tátu, mámu, holčičku,

kluka, dědu, babičku.

Spolu bydlí v domečku,

na zeleném kopečku.