Listy se houpají na větvích,

za chvíli zas jeden spadne,

vítr je najednou samý smích,

na podzim je to tak snadné.

Na podzim všechno je jinačí,

kytičky k zemi se sklání,

vítr a drak spolu skotačí,

zvířátka zásoby shání.

Píšem psaní sluníčku:

Neodcházej, nechoď ještě,

zůstaň aspoň chviličku,

až odejdeš, přijdou deště.

Až odejdeš, všechno usne,

všechno bude spát.

Mrknem občas na nebe,

bílo –šedé, šedo – bílé,

a počkáme na tebe,

nic bez tebe není živé.

My ti nikam neutečem,

nemusíš se bát!

Náš táta šel na houby,

jestli on tam zabloudí.

Nezabloudí, těště se,

on nám houby přinese.

Tam, kde modré mraky plavou,

létá dráček nad mou hlavou.

Letí, letí, letí,

kolem našich dětí.

Dlouhý ocásek drak má,

ve větru s ním třepetá.

Snad se mu nic nestane

a v pořádku přistane.

Slunce šlo spát
za hromádku klád
na nebi hvězdy klíčí.
Už nepracuj, mravenečku můj,
schovej se do jehličí.

R: Máš nožičky uběhané,
den byl tak těžký.
Pojď, lůžko máš odestlané
v plátku od macešky.

Zahradníku, zahradníku, dej jablíčka do košíku.

Zahradnice, zahradnice, dej jablíčka do čepice.

Zahradníka a zahradnice budou tančit při muzice.

Kamarád, kamarád,
je to ten, koho mám rád.
Pomůže mi, poradí,
po ruce mě pohladí.
Kamarád, kamarád,
je to ten, koho mám rád.
Pomůžu mu, poradím,
po vláskách ho pohladím.
Všichni jsme tu kamarádi
a všichni se máme rádi.