Jede, jede poštovský panáček,
jede, jede poštovský pán.
Vpředu má trubičku,
vzadu má truhličku,
jede, jede do Rokycan.             

Jede, jede poštovský panáček,
jede, jede poštovský pán.
Vpředu má koníčky,
vzadu dva šimlíčky,
jede, jede, dojel až k nám.

( do Strakonic. . .)  

Když sluníčko zazáří,

hned je nám na světě líp.

Lidé jako komáři, lezou z doupat -

- jdou se koupat.

Halí, halou,

slunce je nejlepší kamarád.

Voda, voda, mokrá voda,

stát u vody by byla škoda.

Hop do vody, je to zdravé,

ve vodě se hezky plave.

Zvonili, zvonili na zvoneček,

lidé se sbíhali na kopeček

jako na koni:

Kdo to zvoní?

Kdo to cinká?

Zvonil to malinký mraveneček.

Pojď pejsánku do písničky,

ať je hodně veselá,

netahej mě za kalhotky,

to slušný pes nedělá.

Do písničky by se vešel

i celý svět nakonec,

my teď ale pospícháme

a taháme za zvonec.

Naše prsty

Jeden oheň rozdělal,

druhý na něj misku dal,

třetí nalil vodičku,

čtvrtý sypal krupičku,

pátý volal: Hotovo -

- teď se dáme do toho!

Srdce pro maminku

Co to kreslím pastelkami?

Zatím je to tajné, mami.

Musím kreslit, stříhat, psát,

přes rameno nekoukat.

Co to bude až to bude?

Co to bude? Srdce, víš.

Dostanou ho mamky všude

a ty taky, uvidíš.

My máme máječek, pěkně zelený,

jsou na něm pentličky, pěkně červený.

Kdo ho utrhne ... ať si ho vezme.