Prázdniny

Jaro, léto, podzim, zima

ve školce nám bylo prima,

Povídali vhodný,že už budou prázdniny.

Dětičky tu tlačí bota, pospíchají do života.

Už jen krůček pavoučí, se školkou se rozloučí.

Dobré ráno, dobrý den,
na výlet my pojedem. 
Čímpak ale? Čímpak děti?
Letadlo to vzduchem letí,
po moři si pluje loď,
a ve vzduchu vzducholoď.
Auto jede po silnici,
a kdo staví ve stanici?
Po kolejích jezdí vlak,
ano děti je to tak!

Třídění

I když jsme jen malé děti,

umíme už třídit smetí.

Modrá, žlutá, zelená,

hnědá, černá, červená-

Víme co to znamená.

Nedá nám to žádnou práci,

už jsme jako dospěláci.

Papír, plasty, sklenice,

triko, fén i ovoce.

Kam to patří to my víme,

všechno správně roztřídíme.

Co ta očka vidí?

Vidí, vidí, lidi.

Tátu, mámu, holčičku,

kluka, dědu, babičku.

Spolu bydlí v domečku

na zeleném kopečku.

Slunce

Vyšlo slunce, zasvítilo, 

na nebi se otočilo, 

každá kytka maličká 

radost má ze sluníčka. 

Ke slunci se naklání, 

listy z hlíny vyhání.

Máme vás rádi, mámy, tátové,
máme vás rádi, právě takové,
i když se dopouštíte chybiček,
co na tom, to je úděl všech lidiček.
 
Mějte nás rádi, mámy, tátové,
mějte nás rádi, právě takové,
víme to od dědy i babičky,
že jsme Váš obrázek věrný celičký. 

Pět ježibab s jedním okem 
letí, letí nad potokem, 
letí jako hejno ptáků, 
pět ježibab na smetáku. 

Pět ježibab s jedním uchem 
jako hejno letí vzduchem, 
letí, letí v letu svačí 
pět ježibab na tryskáči. 

Pět ježibab s jedním uchem 
jako hejno letí vzduchem, 
letí, letí v letu svačí 
pět ježibab na tryskáči. 

Pět ježibab s jedním nosem 
volá na mě: " Arnošt, pojď sem!" 
A když nejdu, tak se štětí, 
pět ježibab na koštěti.

Než vyroste kytička

nejprve je maličká.

Roste, roste pomaličku,

až vyroste ke sluníčku.