Člověk, ten má smyslů pět,

zná je všechny nazpaměť.

V očích máme zrak,

po prstech nám skáče hmat.

V uších máme sluch,

do nosu se schoval čich.

V ústech potom na krajíčku,

chuť se schová na jazýčku.

Zima,zima tu je,

snížek poletuje,

stromy, domy,

stromy, domy

bíle zahaluje.

Vezmeme si sáně,

sedneme si na ně,

a pak dolů,

a pak dolů

s kopce pojedeme.

My tři králové koledujeme,

štěstí, zdraví, dlouhá léta vám přejeme.

Já jsem Toník a já Frantík a ten černý černoušek.

Co je celý učerněný od hlavy až do oušek.

Já jsem rodu černého, ale urozeného.

Přejel jsem k vám na velbloudu,

až od slunce východu.

Dej Bůh štěstí tomu domu,

my zpíváme, víme komu.

Malému děťátku, Kristu Jezulátku,

dnes v Betlémě narozenému.

On rozdává štědrovničky,

jabka, hrušky i troníčky.

Za naše zpívání, za koledování,

dej vám Pán Bůh své požehnání.

Vánoční písnička z dálky k nám kluše,

volá a prosí, otevřte duše.

Ozdobte stromečky, pro všechny děti,

v poslední srdíčko radost ať vletí.

Ať všichni Vánoce radostně světí,

ať je svět plničký  veselých dětí.

Každým rokem v zimní čas

chodívá k nám Mikuláš.

Usmívá se, dárky nese,

na zlobílky čert se třese:

"Slibte, že se polepšíte,

nebo peklo uvidíte!"

Čerti

Otvírejte čerti vrata,

jdem se mrknout na čerťata.

Čertí kluci, čertí holky,

mají rádi ćerné vdolky.

Je tu teplo, teplíčko,

je to peklo, peklíčko.

Podzimní vichřice zavála velice.

Domeček z rákosí odolat nemusí.

Krčí se skříteček,

maličký pod strání,

jak malý hříbeček.

Že ztratil domeček,

k pláči ho dohání.

V hrsti má lísteček.