Hrajeme si na hřišti,

auta tady nesviští.

Ví to Kubík díky Áje,

na hřišti se dobře hraje.

Hrát si s míčem u silnice

Kamaráde, nesmíš více.

Modrá, to je voda.

Hnědý břeh jí schová.

Šedý kámen v cestě leží.

Bosé nožky k němu běží.

Palec jako malina.

Sláva!

Léto začíná.

Jsme veselé, velké děti

spoustu věcí umíme:

svoje tělo protáhneme,

pak ho zase skrčíme.

Jedna ruka, druhá ruka

každé ráno cvičíme.

Protřepeme obě nožky,

nahoru vyskočíme.

Uvíjíme věneček

Uvíjíme věneček,

ze všech jarních kytiček,

zapleteme do věnečku

kvítek, lístek i větvičku

jaké jméno máš

(sněženka, tulipán…)

pojď ty mezi nás.

Byla jedna kukla

a ta kukla pukla.

Vyletěl z ní v jarní svět

motýl krásný jako květ.

Potkala ho včelička

udivená celičká:

„ Ach, co ty jsi za stvoření,

vždyť jsi jako kytička.“

Hádanka

Víte, kdo mě má na světě nejradši?

A kdo mi dává hubičky nejsladší?

Kdo má náruč měkčí než-li peřinka?

To je moje zlatá hodná maminka.

Čarodějný mlýnek

Byla jedna ježibaba, škaredá až běda.

„Co mám dělat? Vyprosím si radu od Vševěda!“

Na koště se posadila, vznesla se a tradá!

„Poraď, pomoz, moudrý děde,

ať jsem zase mladá!“

Dobrák Vševěd dal jí mlýnek,

přidal moudrou větu:

„Přemele tě na panenku – budeš zase k světu.“

Ježibaba do něj hupla, přiklopila víko.

„Mel už, mlýnku, ať jsem zase holka krev a mlíko!“

Mlýnek mele, mele, mele, co mu síly stačí –

libuje si ježibaba, že je čím dál mladší.

Mlýnek mele, jak to po něm ježibaba chtěla –

a když domlel, krindapána, to nám byla mela!

Místo staré ježibaby nemluvňátko je tu…

nakrmte ho, potěšte ho, aby bylo k světu.

Ovečky

Ovečky se pasou samy,

jehňátko se drží mámy.

Okolo ovce se točí,

ta z něho nespustí oči.

Všude všechno zelená se,

jaro je tu v plné kráse.

Paste se ovečky milé,

hlídejte jehňátko bílé.