Tatínek

Taťka je můj hrdina,

večer se mnou usíná.

Pomáhá mi s úkoly

a vozí mě do školky.

Griluje a uklízí,

nedostatky přehlíží.

I když občas trucuji,

svého taťku miluji.

Čáry, máry, v dutém stromě, housenka tam čaruje,

až vykouzlí krásné dílo, komu z nás ho daruje?

Čáry, máry, v tichém koutku, čaruje tam dlouhou nit,

postýlku z ní uplétá si, v kuklu chce se proměnit.

Čarovala až do jara, až jí praskla postýlka,

housenka se proměnila v překrásného motýlka.

Kamarádská

Ať jsi zdejší nebo z Korsiky,

z Číny nebo z horké Afriky.

Ať jsi z kterékoliv země,

stiskni moji ruku pevně.

Pojď si hrát, pojď si hrát,

můžeš být můj dobrý kamarád.

Ať máš třeba jiné návyky,

oči černé jako uhlíky.

Ať máš jinou barvu pleti,

jinou řeč než naše děti.

Pojď si hrát, pojď si hrát,

můžeš být můj dobrý kamarád.

Co ta očka vidí? (rozhlížíme se kolem sebe, ruku máme nad obočím)

Vidí, vidí, lidi. (vzájemně na sebe ukazujeme)

Tátu,mámu, holčičku, (počítáme na jedné ruce)

kluka, dědu, babičku. (počítáme na druhé ruce)

Spolu bydlí v domečku, (obejmeme svoje tělo)

na zeleném kopečku. (kreslíme kopeček)

V bříšku jsi mě nosila,

v kočárku mě vozila.

Pamatuješ prvvní zoubek?

Natlučené kolínko?

U všeho jsi vždycky byla,

moje sladká maminko.

Za každou tu chviličku,

nosím si tě v srdíčku.

Světem letí novina,

že prý květen začíná.

Všechno kvete, krásně voní,

motýlci se spolu honí.

Zelená se travička,

i když ještě maličká.

Pometlem si zametá, všude kolem práší,

hlava šátkem zakrytá, malé děti straší.

My jí známe, kroužek uděláme,

zkusíme to, bábu zavoláme:

"Bábo, kde jsi? Bábo, ukaž se!"

...

Když padaj deště kapičky,

kapi, kapi, kap,

tak vezmeme si deštníčky,

tak, no právě tak.

Proč, proč, proč asi

padá nám deštík na vlasy,

proč, proč, proč asi

prší nám na vlasy...